• Akademie 2017
  • Pozvanka na ples 2018
  • PF 2018 final
  • indiansky tabor
  • DSC 0306
  • DSC 0191
  • DSC 2043
  • DSC 3801
  • uvod2015 09
  • DSCN0451
  • DSC 3802
  • DSC 3807
  • DSC 3813
  • uvod2015 04
  • DSC 0342
  • DSC 0457

Aktuality

  • 14.12. Školní akademie (od 16 hod.- vystoupení žáků 1.a 2.ročníku a MŠ, od 17.45 hod. 3.- 9.ročníku)
  • 19.12. Vídeň (pdfplakát, pdfpřihláška)
  • 23.12.2017 - 2.1. 2018 Vánoční prázdniny
  • pdfZMĚNA KONTAKTŮ ZŠ a MŠ (zrušení pevné linky od 24.11.)
  • 5.-9. 2. 2018 Příměstský tábor

Přihlášení

Elektronická žákovská knížka

Objednávky stravného

Z cestovatelského deníku aneb zájezd do Anglie 12.6. - 19.6.2017

Den první
Není nad to, vydat se po úspěšné obhajobě absolventských prací na pětidenní zahraniční poznávací zájezd s mladšími spolužáky! Naši deváťáci společně s osmáky a sedmačkami si momentálně užívají cestu autobusem. Řízky snězené, chystáme se na bábovky, maminky děkujeme! Blížíme se k Rozvadovu, opakujeme německá slovíčka a počítáme eura ;).

Den druhý
Po hladkém průjezdu Německem a Belgií jsme ve tři ráno prošli ve francouzském Calais pasovou kontrolou a v 6:49 s milimetrovou přesností najeli busem do vagónu v eurotunelu. Pan řidič je prostě machr. Někteří pak znaveni zážitky konečně usnuli :D. V osm hodin jsme se v ranní koloně dohrkali do Londýna a v devět zaparkovali u Millenium Hall. Za krásami velkoměsta jsme se vydali metrem. Stanice Westminster byla naší výstupní. A pak už jsme se jen kochali a fotili. Davy lidí u Westminster Abbey, lešení na Big Ben, splašeného koně před Housies of Parlament, moderního obra London Eye, rušnou Picadilly Circus či nedobytně hlídaný Buckingham Palace. To vše na pozadí s doubledeckery a taxíky a s všudypřítomnou zvukovou kulisou policejní a záchrankové sirény. Momentálně se dle našich postřehů nacházíme zřejmě v nejstřeženějším místě na světě. Na Trafalgar Square pod sochou admirála Nelsona jsme si dali brunch, na trávníku St. James' s Parku jsme si srovnali záda. Vrcholným zážitkem byla jízda v London Eye vysoko nad řekou Temží s panoramatickým výhledem na velkoměsto a okolí. V pozdně odpoledních hodinách jsme se přesunuli opět metrem k našemu autobusu a následně na místo, kde na nás již čekali zástupci z hostitelských rodin. Dle odposlechu plánů dětí je pokusí naučit česky počítat nebo zopakovat jazykolam. Necháme se překvapit ...;)

Den třetí
Ranní nadšení z hostitelských rodin nebralo konce. Pizza, hranolky a párky k večeři, nádherné ubytování v pokojíčku se třpytkami na stěně a měkoučkou postelí, neomezené množství nutelly k snídani, milí hostitelé různých barev pleti, úspěchy v dorozumění se, luxusní auto se sedadly v kůži ... to jsou jen střípky z dětských zážitků. Někteří si vzali na zítra ponaučení, že ranní ptáče snídá křupavé toasty a ne jen cereálie, jiné slečny už ví, že líná huba znamená být bez obědového balíčku ;).
Po včerejších 14 km absolvovaných na vlastní pohon jsme dnes měli program poněkud lenivější. Nejprve letní sídlo královské rodiny Windsor. Ti, kteří nebyli zrovna fascinováni nákupem suvenýrů, stihli i slavnostní pochod královské gardy centrem tohoto malebného městečka.
Kolem poledne jsme se vydali do Oxfordu namotivovat děti k dalšímu studiu v prostorách, které dobře znají z Harryho Pottera. Cituji jednu osmačku při prohlídce Christ Church College: „Já pořád nemůžu uvěřit, že se mi to jen nezdá, že tady jsem..." Po duchovní části oxfordské návštěvy jsme se vrhli na čistě světské záležitosti a uspokojili naše shopaholiky. Kdo nemá tašku z Primarku, nebyl s námi v Oxfordu ;). Navečer jsme se znovu rozjeli promrskat anglické fráze do svých rodin. Už nás vítali jako staré známé.
PS: Nemějte o nás strach, na tu hořící budovu v západním Londýně jsme se dívali jen v televizi. Co jste ale v hlavních titulcích neviděli, je to, že když jsme po výměně pneumatiky (opět potlesk pro pány řidiče!) najížděli zpět do jízdního pruhu, byla kvůli nám dálniční hlídkou na pár minut zastavena doprava na tříproudé dálnici do Oxfordu! ;)

Den čtvrtý
„Když už jsme jim konečně začali rozumět, musíme domů...," zaznělo ráno výstižně při loučení se s rodinami. Těžce se nám opouštěli ti, kteří nám velmi prakticky ukázali platnost hesla „Kolik řečí umíš...", předvedli anglickou pohostinnost, seznámili nás přirozenou formou s kulturními rozdíly a díky nimž někteří přišli na chuť rybě při servírování tradiční večeře fish and chips ;).
Doma bohužel není obvyklé, aby na vás prodavač volal, že jste zaplatili vyšší částkou, než bylo potřeba, a ani si asi nikdo z nás netroufne usnout v polední pauze na čisté! trávě v parku s mobilem vedle sebe. Lidé jsou tu podle názorů našich dětí k sobě milejší, poctivější a zdvořilejší než v Česku. Není nad výchovu vzorem!
Dnešní dopolední program jsme věnovali návštěvě observatoře v Greenwich a vyzkoušeli si, jaké je to stát každou nohou na jiné polokouli. Skupina německých studentů se nestačila divit, když sledovala nástup 57 kusů našich žáků pro pořízení hromadné fotky s londýnskými mrakodrapy v pozadí a poté, co jsme je konsternovali výrazem Gruppenfoto, raději vyklidila pozice.
Děti okamžitě využily vrácení peněz za neuskutečněné vstupy, uposlechly údajné výzvy rodičů: „Libry mi zpátky domů nevoz!" a pořizovaly ve velkém... no, však se nechte překvapit, co. Asi se od nich v lepším případě dozvíte, že Námořní muzeum a historická loď Cutty Sark tam byly taky .
Velkým zážitkem byla jízda lodí po Temži až k Tower Bridge a následné prozkoumání hradního komplexu. Po cestě na metro se nám při přecházení nespočtu přechodů vryly do paměti pokyny Look right, Look left a v metru už nikdo nepochyboval, co znamená Mind the gap. Při vystoupení z podzemí na nás čekal v Baker Street... hádejte kdo? Samotný Sherlock Holmes. Tedy aspoň jeho socha. Na tohoto detektiva jsme ostatně zanedlouho narazili v jeho voskové podobě v poslední atrakci dnešního dne, muzeu Madam Tussauds. Jestli bylo větším tahákem vyfotit se s Ronaldem, Shrekem nebo Adele, těžko posoudit. Děti každopádně tuto „kulturu" vyhodnotily společně s „Okem" jako nejlepší zážitek z pobytu.
Metrem jsme se s Londýnem přivítali a rovněž také rozloučili. V 7:00 p.m. na nás čekal autobus. Hladoví jsme se vrhli na kulinářské umění pánů řidičů - ohřáté párky z Asda a vydali se zpět za vámi. Už se na nás těšíte?!

Den pátý, poslední
Blížíme se domů, je na místě bilancovat. Zkusíme to v číslech.
> 4000 je počet kilometrů, které ujel náš bus
> 500 hodin práce zabrala paní učitelce Holoubkové příprava tohoto vydařeného zájezdu (o probdělých nocích nemluvě)
- 57 téměř vždy poslušných ;) dětí zvládlo tento náročný zahraniční výjezd na jedničku
- 5 dní nám svítilo sluníčko a provázela nás paní štěstěna
- 4 dospěláci by si 5 x 24hodinovou zodpovědnost překvapivě rádi zopakovali znovu
- 2 skvělí řidiči si s chladnou hlavou poradili i v té nejkomplikovanější dopravní situaci a ještě nás u toho dokázali bavit
- 1 paní průvodkyně se nezalekla naší bandy, byla vstřícná, trpělivě odpovídala na všechny opakující se dotazy a vždy si věděla rady.

Teď už můžeme zveřejnit nejlepší hlášku zájezdu. Její autorkou je paní učitelka Holoubková a pronesla ji na palubě jedoucího autobusu cestou do Oxfordu po tříproudé dálnici. Předcházela jí nezvyklá rána.
"Děcka, nesmějte se, ta pneumatika, co tam vzadu letí, je naše!" :D

Mgr. Ivana Neradilová

Anglie 2017 2

BIGtheme.net Joomla 3.3 Templates